Někdy si říkám, na co mě mí přátelé mají. I když mě PEG zavedený do střeva vyživuje a čas od času vypiju i trochu vody, můj jícen se to už dlouho chystá úplně zabalit. Chtěla bych, chtěla bych, chtěla bych mnoho. Chtěla bych být milovaná, ale na to nemám vliv 
Teď už tedy nemám vliv na spoustu věcí, ale dřív jsem tancovala, jedla, připadala jsem si svobodná. Svoboda je stav duše a mysli. Jenže ty jsou zrovna teď uvězněny v mém těle. Snažím se tomu v této chvíli - 21. 10. 2013, oo:39 - nepoddat. A co moji kamarádi? Jak nakládají se svým životem? Pečují o svá těla? O své duše? A svou mysl? Mám pocit, že by jim stačilo tak málo, aby byli zdraví, ale přitom dělají tak mnoho, aby to šlo do háje. Cizí lidé na ulici mi říkají nebo mi píšou do zpráv na FCB, že si na mě vzpomenou a je jim lépe, protože zvládám tak těžké věci. Někteří si začnou plnit své sny proto, že mě jednou viděli v nějaké reportáži. Ale co mí přátelé, kteří si stěžují, ale nemám pocit, že by dělali i to nejmenší, aby to měli lepší. Dietu, cvičení, relaxaci.
Na co jim jsem?!
Jasně, že se musí svěřit, to snad každý. Ale co dál? Budeme nad sebou brečet? Jo, já to dělám. Pláču nad sebou ob týden. Ale pořád se chytám těch stébel, i když už jsem jich tolik vytrhala. Je těžké pomáhat lidem, kteří si sami nepomáhají. Mám ráda své přátele, ale někteří mě hrozně s..štvou 
Moji drazí, nezanevřete na mě. A nezanevřete na sebe. O koho se pak má člověk opřít, když je úplně v …. háji?
P. S: Přeju si to pro Vás, abyste byli šťastní a spokojení. Ať už beze mě nebo se mnou, ale aby ten Váš svět byl lepší.
